Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Hory

Ekvádor 1999

Obrázek
Cesta do Ekvádoru Do Ekvádoru jsem se vydal se svými dvěma tradičními spolucestovateli Martinem a Gábinou. Cestovali jsme v době, kdy bylo jasné, že v místech kam směřujeme nebude možno koupit něco jako plynové kartuše do vařiče, instantní jídlo do hor a celou řadu dalších věcí. Byla to doba, bez mobilních telefonů, bez podrobných map a informací. Tehdy se u nás prvně objevovali GPS přístroje. Pokud si ale představujete něco v dnešním stylu, jste na omylu. Žádné malé přístroje s obrazovkou, mapou apod. V roce 1999 bylo GPS ve stavu, kdy do navigace byla vnášena záměrná odchylka +- 100m a plná přesnost byla k disposici výhradně pro armádu USA případně spojenecké armády. Protože jsem se chtěl bez podrobnějších map a bez průvodců pohybovat v šestitisícových horách, chtěl jsem GPS využít, minimálně proto, abych věděl kudy přesně zpět. S plus mínus 100 metrovou chybou je to v horách ale stejně takřka k ničemu. Přesto jsem se rozhodl tuto možnost využít, když se mi naskytla možnost vypůjčit ...

Khan Tengri - pohoří Tian Shan (Kazachstán / Kyrgyzstán)

Obrázek
  Chan Tengri 2006 Proč Chan Tengri Jedná se o nejsevernější sedmitisícovou horu na světě. Její název znamená v překladu "Vládce nebes". Kazachové ji také nazývají krvavá hora. Není to z důvodu doslova vražedných podmínek, které si každoročně nějakou tu krev a lidský život vyžádají, ale z toho důvodu, že při hezkém počasí při západu slunce celá obrovská mramorová pyramida září temně rudou barvou.

Matterhorn

Obrázek
Matterhorn je společně se severní stěnou Eigeru stále jednou z největších Alpských výzev a snem mnoha horolezců po celém světě. Patří mezi nejnebezpečnější hory již s více jak 600 mrtvými svém kontě. Představuje technicky náročné skalní lezení v exponovaném terénu a často drolivé, ne-pevné skále. Když jsem prvně viděl fotografii Matterhornu, věděl jsem, že nahoru prostě musím. Nádherná špičatá linie hory nedala na výběr. Bylo mi 25 a v tu chvíli jsem měl zkušenosti jen z horských tůr po Šumavě, Beskydech a horách na Slovensku. Žádné skály, žádné lezení, prostě jen turistika. Lezce na skále jsem považoval za dost podivínské zvláštní bytosti a nijak mi to ani nelákalo. Z představy, že tam prostě dojedu a vylezu si nahoru mi naštěstí okamžitě vyvedli dva kolegové z práce, oba ostřílení horolezci dvakrát tak staří co já. Ujali se mé výuky a postupně jsem dostal jejich tvrdou, nekompromisní a pečlivou "starou školu". Na skále jsem trénoval skoro každý den v týdnu, v horku, v dešti...