Sýrie
Sýrie 2004
Do Sýrie jsme vyrazili ve třech v roce 2004. V době naší cesty to byla nádherná země plná úžasných památek, úžasného jídla, kávy, nádherných zachovalých mercedes taxíků z 50tých a 60tých let.
Nechal jsem AI vygenerovat poměrně věrný obrázek (svůj bohužel nemám), který by v Sýrii běžně k vidění. Neuvěřitelně zachovalé taxiky Mercedes Ponton z 50tých let byly naprosto všední kulisou ulic. A svezli jsme se i my 😎
Bezpečnostní situace v Sýrii tehdy nebyla úplně ideální (ale kdy byla, že?). Rok 2004 představoval pro režim Bašára al-Asada jeden z nejvíce turbulentních roků od jeho nástupu k moci, přičemž bezpečnostní incidenty odráželi zásadní etnické a náboženské napětí v zemi. V kurdských oblastech na severu země probíhalo povstání, tanky, vrtulníky, více než 30 mrtvých, přes 160 zraněných, kolem 2 000 zatčených. Koncem dubna teroristický útok v Damašku - bomba, přestřelka…pohraniční incidenty s Iránem a abych nezapomněl letecký úder Izraele v Damašku na Íránský konzulát.
I přesto mi přišla většinou reálná situace v zemi celkem poklidná. Jediným incidentem byla situace asi druhý den po našem příletu, ale o tom až o kousek dále 😉
Damašek
Do Sýrie jsme cestovali celkem ve třech lidech a hned po příletu přišla první drobná komplikace. Naše krosny zjevně vyhodili při mezipřistání v Alepu a do Damašku s námi nedorazily. Krosny na takovýchce stách znamenají na několik týdnů náš šatník, střechu nad hlavou, postel i peřinu, kuchyni i spíž. Nezbývalo než v Damašku pár dní nad plán strávit a počkat na to, až nás zavazadla konečně doženou.
Jako jedno z prvních zajímavých míst, co jsme v Damašku naštívili byla Ummáojova nebo také takzvaná Velká Mešita, ke které jsme zcela intuitivně doputovali, aniž bych si byli vědomi, kam vlastně přesně jdeme. Mešita byla postavena roku 715 n.l., kdy vládl chalífa Al-Valída I. Jetš před tím tu však na jejím místě stál původně křesťanský kostel svatého Jana Křtitele a historie toho místa sahá dokonce ještě o kus dál, kdy tu před tímto kostelem stál Jupiterův chrám. A to je pro Sýrii a její dlouhou historii, ve které se mísí největší světové civilizace v historii a jejich kultura, náboženství i věda a filozofie. Nádvoří mešity je naprosto čistý naleštěný mramor, jako zrdcadlo, po které se chodí již na boso. Uvnitř této mešity se údajně nachází hlava svatého Jana Křtitele ( pro muslimy prorok Jahjá).
Ummájova mešita v Damašku
Každý den jsem si z centra Damašku "odskočil" na letiště se zase dohodovat s místním letištním personálem, zda už naše krosny dorazily, kde tedy jsou, kdy konečně dorazí a jakou finanční kompenzaci si společně usmlouváme. Mimo to jsme si každý den užívali lidi i památky v centru Damašku, trhy a krásný historický bazar, úzké křivolaké uličky plné řemeslných dílniček, mešity i čajovny, ve kterých jsme u čaje a vodní dýmky nasávali atmosféru starého Damašku.
Hned první den se mi podařilo najít asi nejlevnější ubytování (pokud se tak dá vůbec nazvat polorozbořený starý dům) a přemluvil personál, že prakticky zadarmo přespíme na otevřené rovné střeše domu tak, jak jsme to v těchto zemích většinou dělávali (pokud rovnou nespíme venku).
A tak jednoho odpoledne sedíme spolu s mým kamarádem na střeše bok po boku, kecáme, plánujeme kam vyrazíme, když nám letecky nedorazily naše krosny se spacákem, vařičem a vším dalším, co potřebujeme pro potulování se Sýrií. Vyhříváme se přitom na slunci když v tom hvízd, plesk…..a mezi námi přistála krásná zlatavá kulka. Koukli jsme se nevěřícně na sebe, na kulku, pouvažovali nad náhodou, že přistála mezi námi a každého z nás minula o pár cenťáků. Rozhlídli jsem se kolem, snažili se zahlédnout nějakého střelce na okolních střechách či v oknech vyšších domů….nic. Tak jsme to vyhodnotili jako asi nějaký omyl a tím to vlastně skončilo.
Trochu mi přejel mráz po zádech pak ještě , když jme projížděli do Jordánska. Tehdy celé kilometry před jordánskou hranicí silnici lemovala opravdu hustá fronta ohořelých a rozstřílených stovek aut. Největším problémem ale nakonec byl pouhý incident s našimi zavazadly.
Tradičně oděný prodavač vynikajícího čaje v kryté tržnici Al-Hamidiyah.
Když krosny konečně dorazily, opustili jsme Damašek a začali cestovat křížem krážem Sýrií. Tak jako v Damašku jsme se na mnoha dalších místech Sýrie setkávala s úžasnou historií, krásnými památkami, vynikájící různě kořeněnou kávou, čajem, kuřárnami s vodními dýmkami a především s úžasnými lidmi. Zdejší lidi považuji za hodně sociální, téměř každý měl snahu se s námi kratší či delší chvilku o něčem pobavit, často se nám na ulici stávalo, že s k nám někdo přidal a šel kus s námi, aby si popovídal. I syřané mezi sebou si rádi povídají, v podvečer (hlavně během víkendu) jsou travnaté plochy kolem silnic úplně obleženy jako nějaká pláž. Jsou tam rodiny či skupiny lidí s nataženou piknikovou dekou, jídlem čajem a také nezbytnou vodní dýmkou.
Palmýra
Palmýra je starobylé město ve vyprahlém středu Sýrie. Zdejší archeologické nálezy pochází až z neolitu, ale první zmínky o tomto významném místě sahají přibližně 2000 let př.n.l. Město tvořilo klíčovou zastávku na Hedvábné stezce a představovalo ve starověku významné obchodní centrum. Svého vrcholu dosáhla Palmýra po roce 250 n.l. za krále Odaenatha a královny Zenobie, kdy byla založena Palmýrská říše. Vystřídala se zde řada jazyků od aramejštiny, řečtiny, až po dnešní arabštinu a také řada kultur a náboženských směrů včetně helénské kultury, křesťanství a následně islámu.
Je tu řada nádherných památek a pozůstatků úžasných staveb. Lépe řečeno BYLO v době naší návštěvy. V roce 2015 byla Palmýra dobyta Islámským státem. Ten bohužel funguje ve stylu, když neumím nic nového vytvořit, alespoň zničím co mohu. Tato radikální islámská teroristická organizace odpálila hned několik staveb a další řadu těžce poničila. Občas je až k pláči, jak něco dokáže překonat tisícileté časové propasti, aby to pak během minuty zničil nějaký "inteligent", co si neumí ani spočítat prsty na ruce a v životě nedokázal postavit ani psí boudu.
V červnu 2015 inteligenti z IS rozbili kladivy monumentální sochu Al-Látina u vstupu do muzea. Jednalo se o nádhernou tři metry vysokou sochu lva z vápence chránícího gazelu.
Ve stejném měsíci stihli radikálové odpálit starobylé Šíitské a súfijské svatyně, hrobky Muhammada bin Alího a Abú Baháeddína.
Viděli jsme i nádherný a poměrně zachovalý antický Chrám Baal-Šamín. Ten Islámský stát kompletně srovnal se zemí v srpnu 2015. Současně s ním odpálili i největší a nejvýznamnější náboženský komplex v Palmyře - Belův chrám, kde zůstala stát jen brána.
V září se tato sebranka bavila tím, že postupně systematicky vyhazovala do vzduchu starověké pohřební věže, které se nachází u Palmýry v Údolí Hrobů, včetně nejslavnější Elahbelovy věže.
Římský Vítězný oblouk z 2. století n. l., jenž byl vstupem do slavného palmyrského sloupořadí. Vyhodili do povětří téhož roku v říjnu.
Krásné antické divadlo v Palmyře, které Římané postavili v 2. století n. l. používal Islámský stát jako veřejné popraviště a následně v roce 2016 odpálili celou poměrně zachovalou divadelní scénu.
Každému návštěvníkovi Palmýry musel vždy padnout do oka Tetrapylon, což je veliká čtvercová stavba s řadou sloupů. To se té chátře podařilo totálně zničit během druhé okupace. Myslím, že v každém národě se taková to barbarská zvěř najde. Neštěstí je, když se dostane k moci, ke zbraním a utrhne se z řetězu 😢a tady se to evidentně stalo.
I zde se mi bez problémů podařilo dohodnout luxusní ubytování zdarma. Terasa obehnaná nízkou zídkou, aby nás při spaní nikdo zbytečně neočumoval, rákosová střecha, která možná nikdy neviděla déšť a sluníčko clonila dobře. Klimatizaci obstaral větřík a nízká zídka zároveň zajistila, že jsme nebyli ve větru zasypávání pískem a prachem. Dokonce i kuchyňka v podobě jednoho plastového stolu a křesílek. Kuchyňku pak stačilo doplnit jen naším benzinovým vařičem a ešákem.
Prošlapali jsme si Palmýru komplet křížem krážem i její rozsáhlé okolí poseté památkami. Prošli jsme nejen hlavní nejpopulárnější část Palmýry, ale i opravdu širší okolí, kde jsme měli šanci prolézat tehdy přístupné věže, hrobky i v úplné tmě prolézat podzemní chodby. Je strašné, že velká část památek (a bohužel především ty významné a nejzachovalejší) zničili. O to více si vážím toho, že jsem měl ještě šanci vidět vše, než to podlehlo této zkáze.
Hamá
Město Hamá je jen 50km severně od většího města Homs, který během války dostal na rozdíl od Hamá neskutečně zabrat a téměř ho srovnali se zemí. Zároveň je jen asi 70km severovýchodně od jednoho z nevýznamnějších křižáckých hradů v regionu Krak des Chevaliers, který bych řekl, že je dost možná vůbec největším křižáckým hradem.
Největší zajímavostí starobylého města Hamá jsou podle mě obrovská dřevěná kola na řece Orontes. Mají průměr až 20 metrů. Skoro dvacet těchto kol zvaných "noríe" sloužili pro rozvádění vody do zahrad a do akvaduktů. Kola pochází z byzantských dob a veliké kolo al-Muhammadiyya z roku 1453 má průměr dokonce 21 metrů. Historie města však sahá až do neolitu.
Kolem řeky bylo možno najít klidné místo, kde člověk mohl vychutnávat čaj nebo jejich úžasnou kořeněnou kávu, poslouchat šumění řeky, vrzání dřevěných kol a k tomu případně pokuřovat vodní dýmku.
Pro více fotografií můžete navštit galerii vybraných snímků na zoneramě zde: https://eu.zonerama.com/Album/14880075
Na další články: Rozcestník